Tohle je součást mé návštěvy v Británii. Zbytek možná dodám, až se rozpomenu a vylovím i nějaké fotky.

Když nedovedu sedět tři týdny v kuse na zadku, tak prostě na nějakou dovolenou k moři můžu zpravidla zapomenout. Nechápu lidi, kterým to takto vyhovuje. Proto jsem si vybral jeden zájezd z poznávací škatulky směr Spojené Království. Zájezd měl být realtivně v pohodě - přejíždění, pobíhání po zajímavostech, nikde nezůstat déle jak čtyři dny. Potíže nastaly hned první den. V plánu byl Londýn. Proběhnout všechny památky a zajímavosti tohoto města za jedinný den pěšky prostě nelze (na rozdíl od Prahy). Sice jsou tyto pamětihodnosti relativně pohromadě, avšak i tak je docházková vzdálenost nerozchozeného turisty poněkud omezena. Proto jsem prošel východní část památové oblasti (včetně focení autobusů a dalších dopravních prostředků). Sraz na odvoz k hotelu byl poměrně pozdě, což znamenalo možnost si naplánovat poměrně dlouhou trasu s možností oběhnout většinu zdejších zajímavostí.
Problémem se ukázaly nohy. Nerozchozený toho prostě moc neujdu a tak mě dvě hodiny před srazem začaly pořádně štvát. I rozhodl jsem se, že hodím někde na chvíli web session a pak uvidím. Po ní to bylo trochu lepší, ale na velké chození už nikoliv. Proto jsem se odebral na místo srazu u veřejných záchodků nedaleko Westminsterské katedrály. V okolí moc místa k sezení není, jen daleko v parku u paláce, pak u katedrály (samozřejmě z druhé strany) a nebo... přímo na stupíncích tvořících střechu záchodků. Hodina do setkání to jistila, takže jsem si sedl a začal si v klidu a míru něco šotoušského škrábat do svého notesu. Do půl hodiny začali otravovat dva policajti, snad měšťáci, rozhodně ale ne v moc přátelské náladě. Profesionální (natož přátelský) přístup přeci jen vypadá jinak a na těhletěch bylo až moc dobře vidět, že možná jsem, podle nich, někdo nepohodlný. Potíže nastaly při čtení notesu na materiál do taháků. Vedle sebe totiž byly jak chemické tak i fyzikální taháky a zajímavosti. Bylo tam něco biochemie, tedy věci jako řetězení uhlovodíků a jejich cyklení. Také jsem tam měl "upravený" potenciometr s další cívkou pro plynulý přechod mezi transformovanými napětími (dneska se podobné zábavy řeší pomocí silové elektroniky, tohle je ale úplně blbuvzdorné). Asi tenhle materiál považovali za návody na výrobu výbušnin. (Ve finále asi pomohla i poznámka k otáčení polarity některých kondenzátorů.) Zcela evidentně je na škole nikdo pořádně fyziku a chemii neučil, nebo jí už zapomněli. Zavolali si na to nějakou ženskou, kterou jsem ani pořádně neviděl (ale zcela jistě tomu rozumněla víc než oni) a vrazili mě do dodávky, kterou přijela. Okamžitě jsem je nenechal na pochybách, že vím, co mám dělat. Prostě jsem jim sdělil, že když nastartují, tak mě můžou odvízt leda na české velvyslanectví (v horším případě díky EU na francouzské). Jinak si žádají o stížnost na svůj postup (a pak by asi následovalo poptávání se na radnici ohledně nedostatkového mobiliáře jménem lavičky). To už jsem pomalu měl nastupovat do autobusu na odvoz. Díky trochu aktivním spolubojovníkům se o mém zadržení dozvěděla naše průvodkyně. Leč ani ona nemohla s policajty pohnout a urychlit jejich nejspíše záměrně natahované dohadování a rozhodnutí.
Nakonec nás nechali odjet. Omluvil jsem se za zdržení, avšak s pocitem, že za něj prostě nemůžu (aktivní blbci jsou přeci jen příliš vynalézaví). Story pokračovala vzápětí na hotelu. Objednal jsem si u CK sólo pokoje a mírně si za něj připlatil. Průvodkyně však stihla ještě v čechách zkomolit mé skutečné jméno a tak jsem měl mít po soukromí. Samozřejmě jsem se patřičně ozval. Pro tento případ také existuje jedna kopie smlouvy k zájezdu v klientových rukou (tu jsem celou dobu tahal s sebou na zádech). Ale co čert nechtěl, tu mou kopii někde zašantročili ti policajti, co mě ve městě kontrolovali. Takže od té doby jsou u mě policajti v Londýně v průseru a nelibosti a vypovídám jim automaticky jakoukolliv spolupráci. Nazdar.