O státním svátku uspořádali liberečtí den otevřených dveří v místní tramvajové vozovně. Zdejší maličkatý provoz je v lecčems unikátem. Za prvé je to jedinný provoz na území bývalého Československa, kde je úspěšně v běhu změna rozchodu z místního metru na standardní (v Bratislavě, druhém takovémto městě, tohle odpískali a v Ostravě úzké tratě prostě zrušili). Tohle také dělá unikátní vozový park. Klasické tramvaje T3, které jezdí téměř po celé východní Evropě, tu provozují a přehazují mezi oběma rozchody jako kdyby se nechumelilo. Také tu mají pár provozních tramvají T2, které stále můžou jezdit PX (prdelí xobě, ale už nemají typické fousy). Odtud také pochází nápad udělat v T3 "Vanu" a tak tramvaj znízkopodlažnit za méně než cca čtvrtinových nákladů oproti schánění ojetých nízkopodlažních tramvají západní provenience. Nakonec jsou tu z vozového parku ještě dva unikátní vozy. Originální Bovera a Krokodýl interně pojmenovaný Žaneta. Druhé jméno neřekne moc ani šotoušům, leč vězte, že jde o vůz č. 85 - prototypovou RT6S. Dalším unikátem je zdejší povedená rekonstrukce vozovny a hlavního terminálu (ač na ní místní dílenští v zimě nadávají). Poslední a nejznámnější je však trať "meziměstská" - jednokolejka s výhybnami, která je celá v úzkém rozchodu. Na tu ale díky enormně hnusnému a vlezlému počasí nedošlo. Taky nedošlo na původně plánované užití vlaku k dopravě do destinace. Prostě žádný vlak rozumně nejel a tak jsem vzal za vděk autem.
Zapíchnul jsem to západně od nádraží v mé oblíbené oblasti (není tu placený parkování, na rozdíl od velké části Liberce). Přeskákal jsem přes nádraží, R35 v tunelu a hned vedle je liberecká vozovna. Na dvorku stály Bovera, několikrát T3R.PLF, vytáhnutá poslední provozní souprava T2, rekonstrukce s vojenskou reklamou a jeden kloubový bus, snad SOR. V prostoru krajních úzkých dílen měli místní rozbaleno občerstvení a výstavku suvenýrů z různých měst ČR. Zajímavé bylo vidět nedaleko sebe cedule s ukazateli na Podbabu (Praha), Mendlovo nám. (Brno) a Fibichovu (Olomouc). Místní nadšenci se správně snaží. Dále tu bylo přístupně odstaveno "v kopřivách" několik již neprovozních T2 v brakovacím procesu. Po proběhnutí těchto exponátů jsem zamířil do krajní haly u ulice (hala pro standardní rozchod). Zde se právě nachází RT6S, kterou jsem měl dohodnutou. Pro běžné kaštany byla samozřejmě zavřena, leč já si jako jeden z fandů dohodl její otevření za přítomnosti místního dílenského fandy. Dozvěděl jsem se pár detailů, které nebudu po dohodě publikovat, a sednul si za Žanetin ovládací panel. Rychle jsem panel nafotil a pomalu zamířil v rozhovoru ke dveřím a ven. Po této návštěvě jsem zamířil na vozovenský kolečko, zda-li se tu od posledního DODu něco změnilo. Nezměnilo. Nic nového, co by stálo za vyfocení. Takže jsem šel na chvíli fotit na nádraží a pak už jen v mlze směřoval domů.