Není to tak dávno, co jsem se dozvěděl, že v Kolíně řádí banda nostalgiků, železničářů, šotoušů a vůbec fandů, kteří se snaží obnovit zdejší řepnou drážku přeorientovanou na turistický provoz. Jinak by dnes asi sváželi spíš řepku olejku nebo kukuřici (pokud by v těch kiporách na nejzadnějších kolejích nechtěli vozit zásoby dříví pro páru nebo výtopnu). Návštěvníky a šotoušstvo vozí v pěkných vagónkách relativně místní výroby. Lokomotivy si chlapci sehnali především důlní dieslové. Jen ta nejzajímavější je parní BS80 zvaná Kačka.

Během mé návštěvy nebylo třeba vytáhnout modrý "pancéřák" určený do krajině nepříznivého počasí :-) . Aktuálně jim chybí ke štěstí dostatek prostředků na dotažení obnovy trati a dodělání nádražíčka. Formy sponzorství jsou kromě dotací od vládi také nákupy pražců či upomínkových předmětů. Šotoušsky se lze vyřádit během focení každého detailu každé přistavené mašinky či vozíků. Lepší je přijet odpoledne (čela od severu stejně nasvícená nenafotíte, neb v 6 ráno tam stejně nikdo nebude). Jízda po trati je po cestě moudivláčkem (nebo ešusem, to stačí) příjemně pomalá. Pohodlí u (pseudo)historických souprav nelze v dnešním smyslu hledat. Avšak ani toto nebrání malým návštěvníkům nechat rozsvítit svá očka, jakmile spatří zelenou čmoudící mašinku. Poslední možné srovnání je s relativně pravidelnými skutečně historickými soupravami na trati z Prahy do Lužné (štokra se staršími vagónky a nutným brejlovcem na strkání). Tady lze konstatovat, že nadšenci mají vše důležité, jen je to menší (a roztomilejší).

Co se vybavenosti týče, tak jak historizující budova nádražíčka s vnitřní expozicí, tak i výtopnička postavená dle dobové dokumentace se výrazně povedly. Ale to vše by bylo nic bez personálu. "Tisková mlčící" měla v době mé návštěvy na starosti kliku od jedinných šraňků (a stejně ji na poslední jízdě musela zaskakovat průvodčí), vypravování řídili dle jízdního neřádu průvodčí či některý z dalších řepařů. Šéf drážky mezitím celou dobu buď natíral požární huntík, tvořil námezníky nebo byl zalezlý ve výtopničce.

Nejdůležitější místo u nádraží bývá zpravidla hospoda, tady jen malá hospůdka ze starého nákladnho vagónu. Krmě standartní (párek v chrochlíku, klobása) nejsou špatné. Jednoho z kolegů nepotěší (ale dost jiných ano), že tu vedou klasickou točenou ko(fo)lu. Obsluha je poměrně rychlá, nesmí ale býti čerstvě naraženo nebo zavazet část lidí ze zbytku spolku ve dveřích. Na alkohol nedošlo (nebylo kdy střízlivět). Řepáci měli ostatně veselo i během cesty. Flákací hláška vynesená před zbytkem spolku vyvolala salvu mírného smíchu.