OpenSource a peníze

Přednáška Davida Grudla (autor Nette nebo Texy) na konferenci Devel 2018 téma ceny vývoje OpenSource mi vnukla celkem zajímavou myšlenku. Vzhledem k tomu, jak se obecně strašně nadává na kvalitu věcí (a češi jsou číslo 2 na světě), je třeba začít řešit cenu za čas, který vývojář stráví mlácením kódu. Jaksi mu předcházela přednáška od Jakuba Nešetřila (vícešéf Oracle v ČR) na téma dosahu programátorské práce (a sám si z toho dělal celkem legraci), který ukázal, proč programátoři berou celkem hezké mzdy. On dosah výsledku práce jednoho programátora je jaksi o několik řádů vyšší, než támhle kadeřníků nebo elektrikářů. Prostě za jednu jednotku času může obsloužit daleko více lidí. Zpátky ke Grudlovi. Ten si na vývoji Nette ve finále děsně nabil hubu. Celé je to o motivaci. To vlastně předtím potvrdil i Tomáš Vondra (PostgreSQL), který prezentoval přidávání paralelizace v rámci této databáze. Zatím měli celkem dost snazších věcí, které šlo dělat a kde byl výsledek celkem rychle vidět. V poslední době ovšem přísun takových featur vyschnul a začaly se dělat věci, které vyžadují delší dobu na implementaci. Včetně paralelního zpracování.

Myšlenka je ve finále jednoduchá: Dělat, co mne baví a pokud někdo chce něco extra, ať to zaplatí. Výsledek se automaticky sdílí.

Programátor je motivovaný jen do chvíle, kdy to přináši nějaký užitek jemu, případně jeho okolí. Jakmile je tam něco, co mu užitek nepřináší, ale do čeho ho tlačí okolí, má chuť se na to akorát vykašlat. Programátor totiž nebývá manažer. Někteří (třeba já, bývalý nadřízený) se takové funkci celkem snaží vyhnout. Avšak pro udržení chodu jsou schopnosti manažera potřeba. Všichni v OpenSource vidí koblihu či pivo zdarma a ne tu volnou myšlenku. Proto se na autory nadává, když nějaký nápad nejde dost rychle. Oni, zadavatelé, jsou uživatelé a mají být cenní. To sice jsou, ale jen do chvíle, než se srazí s realitou, kde si sice mohou vybrat, avšak je zde cena za přechod mezi řešeními a následně jiné problémy jinde (ono oblíbené TCO - celková cena za provoz). Jaktože nikdo netlačí na Microsoft kvůli kompadebilitě mezi verzemi formátů Office? Nebo Adobe a jeho přístup k licencování PDF? Protože na jednoho pitomečka, co to dělá ve svém volnu, se tlačí mnohem líp, než na nadnárodní megakorporaci, která má hromadu právníků a které za tohle ještě platíte.

Programátoři totiž strojově řeší problémy, které je aktuálně trápí a které takto řešit jdou. To je poučka z "Katedrály a Tržiště". Mne kupříkladu kdysi naštval relativně vysoký vstupní práh u CMS, kdy doplnit něco znamenalo projet celkem bídnou dokumentaci a doufat, že tam nějaké vysvětlení je. A frameworky byly jaksi neskladné. Navíc vše od začátku provázela závislost na databázi. Umožnit běh prostředí v podmínkách bez pořádné virtualizace (rok 2006) a tedy s nutným fyzickým strojem v domácí síti - to nebyla vůbec legrace. Kupodivu celkem nejpřítulnější k rozšíření se stala fotogalerie. To ale nebylo ono.

Jakub Nešetřil zmínil práci na OpenSource v rámci státu. A že to umí zlevnit provoz. A že to dělají i v jiných státech. Portál GOV.UK i já považuju za celkem rozumnou podobu. Při zmínce slovenska jsem dostal mírný smích (kauza sk.nic). A že si slováci napsali vlastní svorku mezi jejich datovými schránkami a maily. Následně napsali i aplikaci na vytváření voličských průkazů. Ta se po malé úpravě (hlavně texty) objevila i v ČR. Následně vyzdvihl aplikaci Hlídač Státu a jak už teď pomáhá. Prý jsou aktuálně v plánu rozklikávané dotace. Až do roku 1997! Bohužel daleko zajímavější jsou o něco ty dřívější, ale i tyto dokáží napovědět. Nejvíce jim chybí popis výstupů (exportů). Navíc část systému od jisté firmy, který se na tohle používá, je naschvál stavěná jako blob, jehož výsledky jsou pokaždé jiné a díky tomu prakticky nepoužitelné. Prostě pro načtení dat do aplikace rozklikávacího rozpočtu je třeba pro každou instalaci v obci dělat analýzu a konvertor od začátku. Loni na toto nadával na LinuxDays Ondřej Profant (tehdejší radní pražského magistrátu). A protože pokud umíte psát slušnou dokumentaci a jste ochotni se hrabat v takovýchto "sračkách", najde se podle Davida Grudla několik velmi zajímavých firem, které dokáží tuto práci velmi zajímavě ohodnotit. Proto takovíto lidi prakticky nejsou dostupní.