Tak nám dožívají. Panťáky, jednotky které vozí lidi okolo Prahy se dočkaly 50. roku provozu. Na jednu stranu je to důvod k oslavě, na druhou to ale znamená, že nám pějí labutí píseň, neboť objednatel přepravy vypravení jednotky starší 50 let neproplatí. Navíc i jejich technický stav (navzdory velké péči, která se jim od depáků dostává; avšak je poplatný materiálu, který normálně vozí) už prostě je špatný.
Díky tomuto šotouši na Ropidu dokázali uspořádat celodenní ježdění na poslední elektrifikované trati u pražského uzlu - Lysá n.L. - Milovice. Na celý den trať obsadily panťáky a jejich příznivci. Uvnitř jednotek se zase pro změnu mačkali rodiče a jejich potomci. V Milovicích (resp. areálu bývalého letiště) totiž probíhal přidružený zábavní den (kterého jsem se na radu staršího kolegy radši neúčastnil), kam návštěvníky vozily historické autobusy Škoda. Na nádraží měli v mezičase předváděčky hasiči a jednu jednotku tu ČD nechaly jako "muzejní exponát" - prolezte si...
Cca kolem poledního jsem zamířil po trati směr Lysá. Kolem se to hemžilo dalšími případy. Spousta na poli, někteří ve výšinách, jiní zastávali práci traťové služby. V každém případě pořádné setkání, které každá podobná akce vyvolá.
Nakonec jsem zamířil na druhý konec na Masarykově nádraží, kde bylo k získání ještě trochu materiálu a malá výstavka na téma jednotky EM475.1/451.
Ano, bude mi chybět svezení měkkých na koženkových sedačkách. Jo, bude mi chybět pištění v rozjezdu. A ano, bude mi chybět jejich poměrně elegantní vzhled (v porovnání s jejich přímými jednopatrovými nástupci). Ještě bych je nechal nějakou dobu sloužit a mermomocí bych je nešrotoval - vždyť stále na spoustě příměstských spojů (Ostrava, ústecko) jezdí vysokopodlažní jednotky nebo dokonce vozy klasické stavby, které prostě nejsou k dojíždění stále dost přítulné.
Díky za akci a sbohem panťáky.